Lahar

Lahar vzniká, když se masa vody smíchá s vulkanickým materiálem či sedimenty, a to jak během erupční aktivity, tak prostřednictvím jiných procesů mimo ni.
V závislosti na způsobu jejich vzniku mohou mít teplotu od 0 °C do 100 °C (tzv. studené a horké lahary). Podle tvaru a sklonu dráhy se jejich rychlost pohybuje mezi 36 km/h a 200 km/h.

Jsou schopné urazit vzdálenost více než 100 km.
Navzdory své vysoké hustotě (množství pevných složek
zpravidla přesahuje množství vody) se chovají spíše jako kapaliny.

Během svého postupu mohou postupně nabývat na objemu tím, jak erodují koryto a vše, co jim stojí v cestě.
Proudy bahna unáší také větší předměty (balvany, kmeny stromů, trosky budov a mostů), což je činí značně destruktivními. Předpokladem pro zformování laharu je dostatečný zdroj vody, hojné množství nezpevněného sopečného materiálu, strmé svahy a spouštěcí mechanismus.

Podle studie z roku 2013, zjišťující počet obětí a příčinu jejich smrti, měla vulkanická činnost mezi roky 1600–2010 na svědomí zhruba 274 501 obětí. Lahary si vyžádaly 44 252 životů (17 %), což je řadí ke třetímu nejnebezpečnějšímu sopečnému jevu po

Rozdělují se na:

►primární (vznikají během erupční aktivity)

►sekundární (vznikají po-erupci)

Pro spuštění laharů existuje několik možností:

►roztátí ledovce nebo sněhové pokrývky – průchodem pyroklastického proudu nebo přívalu.

►vylití kráterového jezera – explozivní erupcí nebo kolapsem nestabilní přírodní hráze.

►silné srážky – deště či záplavové vody snadno erodují nezpevněný sopečný materiál. Takové lahary bývají sice malé, zato velmi hojné v období dešťů.

►kolaps sopečného tělesa – zhroucení svahů sopky může s přítomností dostatečného objemu vody zkapalnět.